Tuto zimu jsme vyrazili na hory na Slovensko, konkrétně do Vysokých Tater. Destinaci a hotel jsme vybírali především dle ceny, což jsme možná neměli dělat, ale o tom až později. Na slevovém portálu jsme nakonec nakoupili vouchery. Dvoulůžkový pokoj nás pak na pět nocí i s polopenzí vyšel na 3400 Kč.

Jako výchozí destinaci jsme nakonec vybrali stejné místo, kde se rekreoval filmový revizor Anděl, ve filmu Anděl na horách, tedy Tatranskou Lomnici. Tatranská Lomnice je spíše shlukem mnoha penzionů a hotelů než malebnou horskou vesničkou, ale pokud se sem vydáte, stejně jako my, za lyžováním, tolik vám to vadit nebude. Nad Tatranskou Lomnicí se hrdě vzpíná druhý nejvyšší vrchol Tater – Lomnický Štít s výškou 2634 m. n. m., na který se můžete nechat za příznivého počasí vyvézt kabinkovou lanovkou.

Termín cesty: 14. 2. – 19. 2. 2012
Počátek cesty: Brno
Cíl cesty: Tatranská Lomnica, Vysoké Tatry
Ujetých km: 804km
Kurz Eura: 25,30 Kč
Cena nafty před domem: 36,20 Kč

Tatranská Lomnice

Cesta do Tatranské Lomnice nám z Brna trvala 4 a půl hodiny (363 km). Trasu jsme zvolili dle plánovače maps.google.cz. Pokud zvolíte stejnou, je potřeba si zakoupit dálniční známku – na 10 dní stojí 10 Euro a koupíte jí na každé čerpací stanici, nebo na hraničním přechodu. V Tatranské Lomnici bohužel není moc kulturního vyžití, nabízí však stále se rozvíjející skiareál. Momentálně se můžete projet na devíti sjezdovkách v délce od 700 metrů do takřka dvou kilometrů. Na úpatí kopce si zalyžují začátečníci na převážně modrých sjezdovkách, většina červených sjezdovek se nachází až nad těmi modrými, což středně pokročilým lyžařům umožní svézt se ze Skalnatého Plesa (1751 m. n. m.) až do Tatranské Lomnice po zhruba čtyři kilometry dlouhém svahu. Ti pokročilí si jízdu mohou prodloužit ještě o jedinou 1240 metrů dlouhou černou sjezdovku. A to vše za ne příliš přemrštěné ceny. Skipas pro jednoho na 5 dní vyjde na 110 Euro, pro studenta 88 Euro. Pokud se ubytujete – jako my, ve smluvním hotelu, bude Vám vystavena  „Tatry CARD“ díky které získáte ještě pár procent slevu. Takto zakoupený skipas platí nejen ve skiareálu Tatranské Lomnice, ale i v areálech v okolí. Pokud si zakoupíte více-denní skipas, můžete jeden den strávit relaxací v Aquaparku Tatralandia. Bližší informace o skiareálu, sjezdovkách a cenách, najdete na www.vt.sk.

Ve skiareálu můžete využít několik míst pro občerstvení a to od malých venkovních bufetů až po kavárny a restaurace, které se nacházejí v mezistanicích kabinkové lanovky. My jsme nejčastěji pro zahřátí využívali restauraci Štart, která je typickou horskou restaurací se samoobslužným systémem. Ceny jsou samozřejmě s „vysokohorskou přirážkou“, ale i přesto jsou stále akceptovatelné. Čaj zde pořídíte za 1,5 Euro, Kuřecí steak se zeleninou a rýží stojí 8 Euro, Těstoviny s boloňskou omáčkou 6,5 Euro, Těstoviny s lososem a cuketou 7 Euro, za Pizzu dáte kolem 7 Euro, nejvíce doporučujeme pizzu Štart :-)

Celý areál osobně hodnotím pozitivně. U vleků se netvoří velké fronty, cena všech služeb je akceptovatelná, sjezdovky celkem udržované. Je patrná neustále probíhající rekonstrukce (nové vyhřívané sedačkové lanovky i s „bulblinou“, zcela nové sjezdovky..)  Mínus body uděluji pouze za to, že některé sjezdovky jsou celkem úzké. To že se po poledni vytvářejí na většině sjezdovek plotny a muldy se dá celkem předpokládat. A počasí si bohužel také nelze objednat. Pravda, Alpy to nejsou, ale to je jediný důvod, proč bych středisku nedala na vysvědčení jedničku, ale pěknou 2. :-)

Pokud budete mít větší štěstí a bude Vám přát počasí, můžete se nechat za 25 Euro vyvézt kabinkovou lanovkou až nad celý skiareál na Lomnický Štít (2634 m. n. m.).

Štrbské Pleso

Třetí den jsme se díky nepříznivému počasí vypravili lyžovat na Štrbské Pleso s přáním, „že tam snad nějaký vlek pojede.“ Ten den bylo počasí, jak se říká „na draka“. Foukal silný vítr, kvůli kterému byly v Lomnici zastaveny, alespoň dopoledne všechny vleky a mraky se, místo lyžařů, válely po sjezdovkách.  Cesta z Lomnice se zdála mnohem delší než 25 km – opět kvůli počasí. Po takřka celé délce trasy byla silnice v hrozném stavu. Solit se cesta v horách samozřejmě nesmí, tak byla vozovka pokrytá ledem a na něm občas nějaký zbylý kamínek z posypu, který projel bůhví kdy.. A tak se stalo, že se naše auto dostalo do smyku, ani jsme vlastně nevěděli jak. Hodiny se nám sice nepovedly, ale asi třikrát jsme zakličkovali přes celou šířku silnice, než se to podařilo srovnat. Když asi vteřinu po té, co jsme jeli zase hezky rovně jsme se pomalu začali dostávat z mírného šoku, přišel šok další. Začali na nás troubit a houkat místní policisté, o kterých jsme do té doby nevěděli, ať zastavíme. Příslušník přišel a samozřejmě chtěl doklady. Po chvíli se vrátil se slovy: „pane řidiči, za to, co jste tady prováděl, bych vám mohl dát pokutu 60 Euro.“ Všichni v autě jsme na něj vyjeveně zírali, jestli tohle opravdu myslí vážně. Pan policista totiž došel k závěru, že jsme takoví blázni, že dobrovolně kličkujeme po zledovatělé silnici (asi jen tak z nudy), protože prostě není možné, aby někdo na „takové pěkné silnici“ dostal smyk. Nevím, jestli nakonec uvěřil, nebo se s námi jen nechtěl hádat, ale popřál nám pěknou dovolenku a my pokračovali v cestě. Nutno říci, že následujících zhruba deset kilometrů s policejním doprovodem.

Po příjezdu na Štrbské nás čekalo nejedno překvapení. Když jsme přijeli k parkovišti u areálu, zřízenec nám jen oznámil, že je plno, že se máme otočit a jet nějaký ten kilometr zpátky na centrální parkoviště, odkud se sem můžeme svézt bezplatným skibusem. Alespoň že parkoviště, stejně jako v Lomnici, bylo bezplatné. Když jsme se konečně dostali na svah, byli jsme mírně rozmrzelí. Stará sedačková lanovka nás vyvezla na malý, ale dosti prudký kopeček, který byl již dopoledne velmi rozježděný a foukal na něm tak silný vítr, že chvílemi zvedal sníh tak, že skrz tu bílou tmu nebylo vidět ani na krok. Tak nám nezbylo nic jiného, než vyzkoušet jediný zbylý vlek, který byl ten den v provozu – skoro kilometr dlouhou starou pomu, která nás vyvezla o trochu výš, kde jsme také po zbytek dne lyžovali. Zbytek vleků byl ten den kvůli nepřízni počasí zavřen.

Párkrát jsme se šli před nepřízní počasí schovat do hospůdky v areálu s poetickým názvem Slalom club. Ceny byly obdobné, jako v Lomnici na Štartu. Za čaj jsme zaplatili 1,2 Eura a typická kapustnica s hříbky stála 2,5 Eura. Půllitrová Bonaqua pak přišla na 1,3 Eura. Jedinou nevýhodou této restaurace jsou toalety. Ne, že by byly špinavé, nebo neudržované, to ne. Jen jsou o patro níže, než restaurace a kdo někdy šel v lyžácích po mokrých schodech, ví, že to je, jak se říká o úsměv více, než samotné lyžování.

Ačkoli jsme kvůli počasí nevyzkoušeli vše, co areál nabízí. Z nabytých zkušeností jej můžu doporučit. Vleky jsou sice starší a parkoviště u areálu příliš malé, ale ostatní služby, jako neustále pendlující skibus, nebo pěkná restaurace to běžnému lyžaři vynahradí.

Hotel Tatranec

Jak již bylo řečeno, hotel byl vybrán skrze slevový portál a řídili jsme se převážně cenou, což zvláště u ubytování byla velká chyba. Je pravdou, že již při pohledu na poněkud amatérsky zpracované webové stránky hotelu www.hoteltatranec.com nám bylo jasné, že se nebude jednat o žádný luxus, přece jen jsme očekávali trochu více. Hotel je starý a výraznější rekonstrukcí neprošel a jeho poloha – více než kilometr od začátku Tatranské Lomnice a skoro 4 kilometry od skiareálu, také nejsou ideální. Pokoje jsou malé (což by samo o sobě nevadilo), ale skrze okna táhne, ložní prádlo bylo sice čisté, ale peřiny samotné už ne. Koupelna je dispozičně řešena velmi nešťastně, to nemluvím o plísni u stropu a protékající toaletě… Ale po příjezdu jsme si říkali, že za tu cenu (1700 na osobu na 5 nocí s polopenzí) to ještě jde. To byl ale teprve začátek.. Po příjezdu nám milá slečna na recepci sdělila, že pokud chceme ještě dnes lyžovat, může nám vystavit slevové kartičky, pomocí kterých získáme 30% slevu na 6ti denní skipas. Jen že musíme chvíli vydržet.. Jenže ze zmiňované „chvíle“ byla více než hodina čekání a jaké bylo překvapení, když jsme se při samotném nákupu dozvěděli, že 30% slevu sice dostaneme, ale pokud si koupíme 6 jedno denních skipasů (což je samozřejmě nevýhodné oproti jednomu skipasu na 6 dní), takže jsme nakonec slevu sice měli, ale cca 5% místo slibovaných třiceti… Pořád jsme ale byli pozitivně naladěni, každý se může splést, nebo něco nepochopit zcela správně…

Po asi jen hodinovém lyžování jsme se vrátili na hotel a šli na večeři, která měla být dle slov slečny na recepci „slavnostní“. Na výběr bylo šest jídel – řízek, řízek, řízek, řízek, pyrohy a smažák. (Dobře, nejednalo se o jeden řízek, ale o kuřecí nebo vepřový řízek a přírodní, nebo smaženou variantu.) Přílohy jsme měli na výběr tři – vařené brambory, hranolky a rýži. Po jídle jsme v rámci „slavnostní večeře“ dostali láhev vína „dle našeho výběru“. Avšak výběr byl velmi omezený pouze na 2 druhy bílého vína. Myslím, že k vínu stačí jen říci, že po zbytek pobytu si víno ani jeden z naší osmičlenné party už neobjednal. (Že by to bylo tím korkovým zápachem a tím, že mělo poněkud zvláštní „ocas“?)

Ráno jsme hned v 8 hodin vyrazili na snídani, která byla formou „švédského stolu“. Stůl byl obložen párečky, vejci, různými uzeninami, sýry, několika druhy pečiva, občas se u snídaně objevil i jogurt, cornflakes, závin či vánočka. K pití byl podáván čaj, džus, mléko a káva. Mohu říci, že snídaně byly, alespoň dle mého názoru, to nejlepší z celého hotelu.

K jídlu bych podotkla jen jednu věc – večeře byla pořád stejná, tedy pravdou je, že každý den byla trochu jiná polévka, avšak „výběr“ z řízků, pyrohů a smažáku ne každého zrovna uspokojil. Zvláště pak, když byla večeře pravidelně servírována na studených talířích, ne-li samo jídlo už vlažné.

Co ještě říci k hotelu? Celkem příjemným překvapením byla volně dostupná WiFi síť, jen škoda, že její pokrytí končilo pár metrů za recepcí a jídelnou, takže na pokoji nebylo možné se připojit. A ještě jedna drobnost… běžná cena, za kterou se ubytujete v tomto hotelu činí 80 Euro za dvoulůžkový pokoj na noc, což při hrubém přepočtu jsou 2 tisíce korun a to se na mě nezlobte, je v porovnání s nabízenými službami, více než přemrštěná cena.

A abych nezapomněla. Nechci křivdit hotelu a ani nechci na někoho házet vinu, ale bylo by nefér před potencionálními návštěvníky nezmínit jednu věc.  Jednoho dne jsme se probudili, nasnídali, a když jsme chtěli odjet lyžovat, zjistili jsme, že místo našich třech aut, kterými jsme přijeli, před hotelem stojí pouze dvě z nich. Zkrátka na nehlídaném parkovišti, přímo pod okny pokojů se ztratilo auto. Policie přijela asi půl hodiny po telefonickém oznámení krádeže a po nějakém tom pátrání zjistili, že bylo nejspíše viděno o půl 4 v noci při projíždění nedalekého tunelu… Auto, alespoň pokud vím, se nenašlo (a nejspíš nikdy nenajde).

Myslím, že už asi není třeba dodávat, že hotel k ubytování nedoporučuji…

Tatralandia

Aquapark Tatralandia je největším aquaparkem nejen na Slovensku, ale i v Polsku či Čechách. Je to areál plný tobogánů, skluzavek, bazénů, vířivek, saun a mnoha dalšího. Také je zde možnost ubytování v Holiday resortu, který přímo navazuje na aquapark. Celý komplex se nachází v blízkosti Liptovského Mikuláše, necelou hodinu cesty od Tatranské Lomnice. Jak již bylo zmíněno výše, pokud si koupíte vícedenní skipas, máte nárok na celodenní vstup do Tatralandie. Veškeré potřebné informace získáte na stránkách areálu www.tatralandia.sk.

Na konec ještě přidám odkaz na stránky, kde najdete informace o počasí, sněhovém zpravodajství a mnoho dalších turistických informací: www.skinet.cz.

Chcete si zařídit pojištění do zahraničí bez námahy a v pohodlí domova? Na top-pojisteni.cz je to možné.